Turistické cestopisy KČT

Zajímavé odbočky

Jana a Jiří Chválovi, KČT Slovan Pardubice

Před Gmündem se můžeme nechat vyvézt pozemní lanovkou (11 Euro) na Kreuzeck - panoramatické výhledy, foto Chvalovi
Před Gmündem se můžeme nechat vyvézt pozemní 
lanovkou (11 €) na Kreuzeck –
panoramatické výhledy
200 m vysoká hráz přehrady, foto Chvalovi
200 m vysoká hráz přehrady, foto Chvalovi
Vysokohorský hotel (otevřeno pouze v sezoně), foto Chvalovi
Vysokohorský hotel (otevřeno pouze v sezoně)
Zde platí zákaz vjezdu obytných aut, ale jsme v Itálii, foto Chvalovi
Zde platí zákaz vjezdu obytných aut, ale jsme v Itálii
Museum aut Porsche v Gmündu, foto Chvalovi
Museum aut Porsche v Gmündu
Foto řekne dost, ale je třeba to vidět ve skutečnosti, foto Chvalovi
Foto řekne dost, ale je třeba to vidět ve skutečnosti
Příště už autem!, foto Chvalovi
Příště už autem!
Pohoda v Portogruaro, foto Chvalovi
Pohoda v Portogruaro
Galerie rakouských vojevůdců na Heldenbergu, foto Chvalovi
Galerie rakouských vojevůdců na Heldenbergu
Hladina přehradního jezera ve výšce 1902 m, foto Chvalovi
Hladina přehradního jezera ve výšce 1902 m
V pravé části obrázku zaparkujete a můžete vyrazit na obchůzku Gmündu, foto Chvalovi
V pravé části obrázku zaparkujete
a můžete vyrazit na obchůzku Gmündu

Někdy je vhodné odbočit, aneb cestu na jih Evropy do Itálie není nutno zvládnout na jeden zátah a je lépe zastavit na zajímavých místech.

Heldenberg

Překračujeme-li hranice při cestě na jih ve Znojmě a míníme pokračovat dále přes Vídeň, nabízí se odbočit ve městě Hollabrunn, které je vzdálené asi 23 km od hraničního přechodu, asi 10 km jihozápadně ve směru na Ziersdorf a následně ve směru na Vídeň navštívit zajímavé místo Kleinwetzdorf s návrším Heldenberg. Místo je inzerováno jako výletní tip vzdálený jen 30 minut od Vídně. Celý areál původně začínal jako ojedinělý památník postavený na počest c. k. rakouské armády, nyní však je jeho obsah podstatně rozšířený. Je zde jezdecká škola slavných lipicánů, sbírka starých aut, expozice živých sokolů a neolitické pohřebiště. Lze zakoupit vstupenku pro všechny cíle, anebo volit pouze to, co nás zajímá. Předmětem našeho zájmu je památník druhého největšího českého válečníka po Žižkovi (zúčastnil se 17 tažení, byl 7x raněn, obdržel 146 vyznamenání, aktivně sloužil Rakousku 72 let, ač při vstupu do armády byl dvakrát odmítnut pro celkovou tělesnou slabost), polního maršála Radeckého. Po zaplacení 5 Euro se parkem dostáváme k vlastnímu památníku. Jeho iniciátorem a investorem byl armádní dodavatel (v podstatě zbohatlík) Josef Pargfrieder, který si tímto splnil své přání, být pohřben v blízkosti slavného maršála a i dalšího maršála Maximiliana Wimpffena (který mu rovněž dlužil velký obnos – viz dále). Nejen, že investoval do vybudování památníku, který navíc obsahuje desítky skulptur rakouských vojevůdců (celek působí trochu kýčovitě), ale byl ochoten uhradit za maršála Radeckého jeho nemalé dluhy (je možné, že to spíše byly dluhy jeho manželky). Podmínkou bylo, že maršál souhlasil s tím, že bude moci nakládat s jeho ostatky tak, jak se nakonec stalo. Císař FJI choval k maršálovi takový obdiv, že ho chtěl nechat pohřbít výjimečně v kapucínské hrobce ve Vídni, místě posledního odpočinku Habsburků. Pargfrieder se však prokázal písemnou dohodou (závětí), císař ji respektoval a osobně v roce 1858 velel smutečnímu konduktu 20.000 vojáků, kteří provázeli maršála na jeho poslední cestě. Pohřeb trval údajně 5 dnů. Na náhrobku je uvedeno, že se maršál narodil v Třebnicích v Čechách. Místo jeho narození, nepřístupný místní zámek, který je součástí zemědělského areálu, není zvnějšku nijak označeno (snad uvnitř je tato skutečnost připomenuta); teprve v roce 2016 byla v blízkých Sedlčanech odhalena pamětní deska. Snahy o vrácení jeho umělecky zdařilé sochy na Malostranské náměstí v Praze (socha naštěstí nebyla v roce 1918 zničena, ale pouze uložena v lapidáriu Národního muzea) zatím vyznívají naprázdno. Po smrtí maršála Radeckého se již nenašel žádný jiný schopný rakouský vojevůdce a Rakousko již jen prohrávalo.

Malta

Uvažujete-li přechod do Italie přes Tarvisio, nabízí se před překročením hranic v rakouském Villachu odbočit severozápadním směrem přes Seeboden a Gmünd do údolí Malta a odtud vysokohorskou silnicí Malta Hochalmstrasse k přehradě Kölnbreinspeicher ve výšce 1902 m. Vlastní zásadní stoupání o délce cca 14,4 km (převýšení 1000 m) začíná asi 12 km za Gmündem mýtnou bránou a je zpoplatněno částkou cca 18,5 Eura. Přijedete-li po 18 hodině (do 7 hodin ráno), je vjezd volný. Silnice je otevřená od května do poloviny října. Provoz je řízen semafory, je zde několik tunelů, nejzajímavější je zatočený a se stoupáním. Cesta končí na parkovišti u 200 m vysoké hráze (nejvyšší v Rakousku). Přehrada je kompletována přečerpávací elektrárnou a celá oblast již působí svým vysokohorským prostředím – jsme v Národním parku Hohe Tauren s možností vysokohorských túr různé obtížnosti. Je zde rovněž exkluzivní vysokohorský hotel, dle našeho názoru lze vpravo za hotelem (šotolinová cesta končící u běžné chaty) přespat, ale nezkoušeli jsme to (dle nám dostupných informací lze v Rakousku volně nocovat s obytným autem / nikoliv kempovat / všude, vyjma Vídně a Tirol). U hráze je instalován zvukový automat, který Vás za 1 Euro (i česky) seznámí s celou přehradou. Lze navštívit vnitřek vlastní hráze s placeným průvodcem. Vstup na vyhlídkovou plošinu na koruně hráze (skleněná podlaha – pohled do hloubky 200 m) je zdarma. Za pobyt po jakoukoliv dobu se neplatí (platí se pouze za vjezd). Snad by měla probíhat kontrola zaplacení při výjezdu, ale běžně se tak neděje. V době delšího denního světla lze návštěvu po 18 hodině doporučit a na noc sjet do Gmündu se středověkým hradem (parkoviště pod hradem). Večer můžete zakončit procházkou krásně osvětleným městem a ráno navštívit museum Porsche.

Passo San Boldo

Jedeme-li do Italie směr nejbližší pobřeží, tj. do oblasti Benátek, vyplatí se na úrovni Udine odbočit vpravo na Pordenone a pokračovat na Vittório Véneto. Dostáváme se tak do hornaté části bojiště na Piavě. Zde bylo třeba zásobovat Rakousko-uherskou armádu směrem do údolí Val Belluna. V cestě však stála téměř kolmá stěna asi 80 m uzavírající údolí od jihu.

V době 1. února 2018 až 1. června 2018 zde byl vybudován Rakousko – uherskými ženisty přechod do sedla Sant Ubaldo (jak se sedlo tehdy jmenovalo) z obce Tóvena do obce Trichiana.

Dodnes je stavba na silnici SP 635 považována za technický unikát. Protože se na internetu objevují nepřesné informace, které vzbuzují obavy (jako že v tunelech je na stropě barva od projíždějících aut, autobus se může vzpříčit, atd.) odstavujeme na úpatí jižního svahu u restaurace naše obytné auto a dále se vydávám na kole. Značka uvádí zákaz průjezdu obytných aut, zákaz přívěsů a omezuje výšku na 3 m. Po šestikilometrovém stoupání serpentinami silnice končí stěnou, na které je vybudováno pět smyčkových tunelů (v tunelu se vozovka otáčí se o 180°) a šest mostů. Pak následuje vrchol stoupání – sedlo ve výšce 706 m nad mořem. Tunely jsou osvětleny, provoz je řízen semafory a rychlost je omezena na 30 km/hod. Ne vždy se dá všem informacím věřit: viděli jsme relativně velké obytné auto s italskou SPZ, které tunely projíždělo. Takže si to příště zkusíme. Sklon vozovky je do 12 %, protože se předpokládalo, že tudy budou dopravovány kanony. Silnice je také nazývána cestou 100 dní, neboť byla v této krátké době postavena válečnými zajatci, starci, ženami a dětmi. Tito chudáci se střídali v trojsměnném provozu v počtu cca 1400 osob. Jeden český motorkář vyslovil svoji představu o tom, že po silnici se po dokončení pohybovaly dva proudy oslíků – jeden s municí nahoru a druhý s rakvemi vojáků dolů. Nebylo to asi tak doslova, ale něco na tom bude.

Bibione

V Bibione byl již každý, ale pokud chceme pouze nahlédnout, lze doporučit začátek září, kdy se zde odbývá místní vinobraní – říkají tomu Septemberfest (v roce 2018 byl 35. ročník; aktualizované info na netu) a centrum je na Piazzale Zenith. Systém je takový, že zakoupíte za 4 Eura nádobu (použitelné jsou snad i z předešlých ročníků) a v době od 19 hodin můžete konzumovat (bílé nebo červené) co snesete. Samozřejmostí je prodej místních specialit. Druhý den prodloužený večer končí asi 15 minutovým ohňostrojem. Pokud máte zájem o trh, ten je pak v Bibione vždy v úterý (jsou zde i česky psané poutače). Výhodou jsou již značně uvolněné pláže a volné cyklostezky (cca 15 km). Pozor: na centrálním parkovišti nelze být s obytným autem v době od 22 až 7 hodin ráno. Zajímavost: Italové pečou pizzu obvykle již v elektricky vytápěných pecích, zatímco u nás ještě uvidíte klasické italské vytápění dřevem.

Portogruaro a Concordia Sagittaria

Bibione historickými památkami neoplývá –
prakticky tam nejsou žádné. Chceme-li si spravit chuť z pohledu na Italii, doporučujeme navštívit blízké město arkád Portogruaro, které v centru nabízí krásnou procházku podél řeky Lemene s mlýny z XII. století (nyní umělecké galerie) a paláci v goticko – benátském stylu. Trochu to připomíná Benátky, avšak bez přemíry turistů, ale včetně krásných taveren. Budeme-li zde ve čtvrtek dopoledne, můžeme navštívit místní trh. Pokud ještě toužíme po nějaké historii, lze odjet do 2 km vzdáleného městečka Concordia Sagittaria s vykopávkami starověké římské kolonie z I. století před naším letopočtem.

Moravské pole

Vracíme-li se z Rakouska podél slovenské hranice do Břeclavi, nemůžeme minout před obcí Dürnkrut pomník připomínající bitvu dne 26. srpna 1278, kde byl (údajně klasickým českým způsobem – zradou) poražen a přišel o život Přemysl Otakar II., král železný a zlatý (spíše železný). Zjistíme, že Moravské pole není na Moravě, a že kdyby bitva dopadla jinak, ale dějiny neznají „kdyby“.


 

Klub českých turistů, Revoluční 1056/8a, 110 05 Praha 1, tel.: 251 610 181, e-mail: kct@kct.cz

copyright & webmaster cestopisů © by Michael Stanovský + autoři, 2019–24, stanovsky@kct.cz